MDŽ s The Puppits

Dnes je Mezinárodní den žen, mužní vojáci a rolníci kráčejí do Vagonu ruku v ruce s neméně mužnými ženami!(1) Oslavy jedna báseň, kam se hrabe Český lev i s českým Liškou, tohle má koule jako Fibingerová. Nastupují samotní The Puppits! Jejich frontman má v sobě něco jako elviš, jak by řekla babička. Vondráček je mnohem lepší Vondráčkové, Žaba skáče, prostě Krása. Melodický rachot jako když se Jeffersonův eroplán srazí s olověným cepelínem. Dojičky jsou dojaté, pionýrky si strhávají šátky a házejí je na pódium. Gymnazistky lemtají pivo, všude samá lush těla. Ze tmy vynořuje asi čtyřicetiletý frotér a za ním něčí rodiče. Najednou tu nejsem nejstarší a můžu se odvázat. I need nothing, kašlu na focení! Házím sebou jak matador, svíjím se na parketu mezi nedopalky a sním o Kalifornii. Kryška bubnuje, země se třese jak u San Andreas. V uších mi šumí ještě teďka. Pěkně divoká věc. Tahle hudba má v sobě kameny!

Come on now.

(1) pozn.: zástupci modré armády ve Vagonu kupodivu chyběli. Možná se mezi ženami necítili ve své kůži a jeli radši společně na lyže.

Migrace tlachů

Google ukončil podporu blogů umístěných přímo na FTP. Přemigroval jsem Tlachy přímo na Blogger, na první pohled by nemělo být nic poznat. Pokud by se vyskytl nějaký problém, dejte vědět.

Poslední sněhový víkend

Což je teda hlavně zbožné přání. Vypadalo to, že to zima už zabalí, ale z pátku na sobotu ještě stihla vrátit úder. Případný sobotní program tedy padnul a radši jsem seděl doma a koukal do displeje. V neděli se to ale aspoň trošku vybralo, tak byla možnost cournout po nábřeží, mžourat do slunce a ohřívat ruce v kapsách. Jsem hrdý na to, že i když jsem měl s sebou foťák, nevyfotil jsem ani jedinou labuť a nepřidal tak svůj díl k těm miliardám stejných fotek labutí, co jich na světě je. Ale bylo to těžké.

Něco obrázků.

Geosvět 2010

V Praze, v Sokolovně v Polské ulici na kraji Riegrových sadů, se tenhle víkend koná burza minerálů Geosvět 2010. Kameny samy o sobě mne neberou natolik, abych si je kupoval, ale je tam k vidění pár zajímavostí a dají se místy koupit i nějaké ty knihy. Možno spojit třeba s předjarní procházkou, i když v tomhle počasí bych byl radši na Brdech, kdyby to povinnosti dovolily.

Pár fotek z burzy a z okolí.

Chrustenice

Jenom stručně: stavili jsme se dneska zkusit si cvičně něco vyfotit na Chrustenické šachtě. Já jsem tam spíš jenom tak přicmrndával kolem se stativem, takže výsledky nejsou nic extra.

Ale když už jsem je někam nahrál, možno nakouknout zde.

Masopust 2010

Jílové u Prahy, ulice kdesi mezi náměstím a úbočími Pepře.
Blíží se k nám masopustní průvod, v tuto chvíli již navštívil mnoho domácností a je mírně rozverně rozkolísaný. Příslušník SNB pro jistotu zastavuje dopravu, aby uvolnil ulici čelu toho pestrobarevného houfce. Vpředu kráčí pestrobarevný laufr doprovázený skotským bubeníkem. Za ním se hloučí hloučky matek s malými dětmi, z nichž některé jsou podezřele velké a jiné můžeme jen tušit v oblém břiše panny nevěsty. Ta právě s knězem doprovázeným dvěma jeptiškami ujednává možnost okamžitého sezdání, avšak slibný vývoj jest přerušen úprkem ženicha, jemuž se svatba poněkud rozležela. Uprchlík se jen-tak-tak vyhne zdivočelému vlkovi, který už dávno ztratil karkulku a úspěšně se skryje za huňatým medvědem. Snad napomohla některá z čarodějnic, v nůši kolemjdoucí báby je bohužel již ukryt nějaký chlap. Podivují se tomu, sakrblé, tři mušketýři, jejichž ztepilé tváře již stihla poznačit černá ruka kolemjdoucího kominíka. Ten právě popřál štěstí indiánce zavěšené do lékaře, který jí však potměšile předepisuje ohnivou vodu. Muzika hraje, psi štěkají a v muzeu se beruška probírá lejstry. Na louce se pase bílý kůň.

Pardon. Kůň je spíš dohněda a pije becherovku.

Ale tak nějak to vypadalo.

Oslava narozenin a výročka

První půlka soboty připadla na rodinnou oslavu mých a sestřiných narozenin. Ale většinu pozornosti si stejně uzurpoval nejnovější člověk v rodině. Merlin se totiž definitivně rozhodl, že odteď jí už jenom lidskou stravu, bude sedět na vlastní židli u stolu a vůbec potřebuje víc pozornosti. Takže Baf cvak cvak čiči.

Na druhou půlku dne jsem se přemístil na Tetín, respektive do Karlštejna. Bylo totiž dost času, takže jsem to vzal přes skály na pravém břehu, zasněžená pole a zadní silnici pěšky. Počasí nic moc, všechno v modravém oparu, prostě pošmoulno. Ale v létě by od Vanovic mohly být zajímavé výhledy (mentální poznámka). Výročka se jako už tradičně konala v nekuřáckém salonku v tetínském kulturáku a proběhla bez nějakých zásadních momentů, na konci promítal Smrťák něco převážně starobylých fotek z výzkumů kolem Tetína a Martin Majer fotky ze Slovinska.

Pár mých fotek je tady.

Záhada pomníku

Nejprve nechme promluvit rubriku Soudničky z prestižního měsíčníku Naše 4, který se mi jednou za čas ocitá ve schránce. Vydává ho jakési občanské sdružení leč zdá se, že se tam píše hlavně o tom, co pro nás koná zastupitelstvo dobrého a jací jsou opoziční politici zloduši. Ale v soudničkách byla řeč o něčem jiném:

Na základě anonymního oznámení byla vyslána hlídka do parkunad plaveckým stadionem v Podolí "k pomníku, kde by měly být vytesány neslušné nápisy". Když strážníci k pomníku z leštěného mramoru o rozměrech 70x50 cm v prostoru bývalých slunečních lázní dorazili, našli na něm následující nápis: "Na tomto památném místě v l. p. 1959 si dodnes žijící akad. malíř Pavel Skalník poprvé nah.... č.....", podepsaný iniciálami M.Z. Dalším šetřením a "vytěžením" zde žijícího bezdomovce vyšlo najevo, že pomník je zde už více než 14 dní. Další svědkyně, která k němu chodí na návštěvy, prohlásila, že zde měl pomník usadit herec a bavič I.M. Celá věc byla předána příslušnému odboru MČ Praha 4.

Ještě jsem ani pořádně nestihnul vydechnout po vybíhání domácích schodů a už jsem samozřejmě běžel zase ven s foťákem. Naštěstí jsem se dostal z práce dřív domů, takže bylo dost času na to vrhnout se za světla do křovin a pokusit se najít pomník, než ho hoši z mravnostního odstraní.

Výstup nahoru ke Hlásce byl sice obstojným alpinistickým výkonem, o plazení se po stezkách nad lomem nemluvě, ale i když jsem prošel horní etáž lomu a většinu parku nad ním, monument jsem nenalezl. Budě je už pryč nebo jsem hledal na špatném místě. Jakékoli nasměrování uvítám.

Něco fotek ze souvisejícího dne - bylo docela hezky.

Jílové pod sněhem

Ráno jsou na silnici mezi Jesenicí a Jílovým takové závěje, že sotva projedou dvě auta proti sobě. Zato v muzeu je teplo a kromě přenášení odvlhčovače z jedné budovy do druhé není důvod vycházet na světlo denní. Na druhou stranu, kolem poledne už by to byla trochu škoda, protože světlo denní vylézá zpoza mraků, kde se schovávalo skoro měsíc. Zvedám se od přírůstkové knihy a jdu na oběd. Přitom je možné udělat si malou vycházku a nafotit muzeum a jeho okolí z různých stran, protože tolik sněhu už tu dlouho nebylo a prý by se to hodilo trošku archivovat.

Za chvíli už se plazím do kopce ke kapličce svaté Anny, z téhle strany je totiž údajně nejlepší výhled na město. Bohužel se nebe mezitím zase trochu zatáhne, takže s focením to není až tak slavné, ale občas se to zmáčknout dá. Vzduch je čistý, čerstvého sněhu tak po kotníky, příjemné.

Dojdu až nahoru na Pepř a vylezu na rozhlednu. Je mírně omrzlá, ale v mnpohem lepším stavu než třeba leckteré schody dole ve městě. Počasí zůstává nerozhodné a výrazně tu profukuje, dutiny mi signalizují že jako stačilo. Na druhou stranu, necuká mi v oku, takže má ta vycházka vážně asi uklidňující vliv.
(Stárnu, až se tu objeví rozvahy o tom, jestli je v pořádku jezdit do přírody s umělými zuby nepřírodních materiálů, a který pilulky jsou nejlepší na dnu a který na housera, shoďte mě někde ze skály.)

Na loukách na severní straně hřbetu Pepře se honí sněžní ďáblové. Možná proto je tu ten kříž. Dolů s kopce mám pěkně naváto, takže se dost potácím. Čerstvého prašanu je tu nad kolena, vzít tu někdo děti nebo psa na procházku, koukaj z nich jenom uši.

Začátek města je poznat podle toho, že sníh přestane být bílým (na fotkách namodralým) a stane se pěkně kontrastně hnědým. Je čas koupit si housku a konzervu fazolí v sámošce a vrátit se zpátky. Mimochodem, nevím co je to s Jílovskou radnicí, nikdy se mi ji nedaří vyfotit tak, aby stála rovně, tilt-shift kleká do kolen, Photoshop se mračí. Zakletá.

Takže trocha fotek. Neumím to s tím sněhem...

Malá Strana

Něco rodinných fotek a něco zasněžené Malé Strany (plus mínus). Při večerní procházce cestou od našich zaujala hlavně hromada zámků se jmény párů zamilovaných, které jsou navěšené na zábradlí mostu u Velkopřevorského mlýna. Musí to být poměrně nové, ale už se jich tu sešlo hodně - pokud to není z nějaké jednorázové akce, která by třeba měla souvislost s Lennonovou zdí. Ale takhle na první pohled bych řek, že asi ne - spíš bude pravda někde tady.

Fotky.